Principy pedagogiky Marie MONTESSORI

 

Prostředí v Monte školce:

  • dítě se učí v přirozeném prostředí (pozitivní atmosféra třídy, učební pomůcky)
  • učí se pomocí speciálních pomůcek
  • učení probíhá spontánně od konkrétního k abstraktnímu, dle daných pravidel
  • dítě si samo vybírá činnost, kterou chce vykonávat
  • dítě si samo dokáže zkontrolovat správnost a práci s pomůckou
  • dítě se učí pečovat o sebe a životní prostředí

Pravidla při aktivitách:

  • řád a pořádek - materiál je seřazen podle posloupnosti, aby dítě pochopilo zákonitosti života
  • základní pravidla - ohleduplnost, spolupráce, bezpečnost, poté další pravidla
  • svoboda:
    - k práci na sebezdokonalování
    - k zodpovědnosti
    - k formování svojí osobnosti a vyjadřovaní sama sebe ve prospěch celku
    - k možnosti senzitivní fáze vývoje
    Svobodná volba se projevuje v rámci přesných pravidel a hranic.
  • smíšený věk - dítě může zažívat různorodé vztahy, které jsou důležité pro socialní vnímání
  • pracovní plocha - dítě pracuje na koberečku, nebo u stolu
  • postup při činnosti:
    • zleva do prava
    • seshora dolů
    • od konkrétního k abstraktnímu – nutno osahat
    • od jednoduchého k složitějšímu
    • čelem k materiálu
  • respekt k vlastní činnosti a činnosti druhého
  • vše dáváme zpět na své místo

 

POJMY PEDAGOGIKY MONTESSORI

Chování učitele/rodiče k dítěti je vždy plné respektu k jeho individualitě jako k hotovému člověku.
Dospělý nemá žádné právo dítě formovat a manipulovat, zaměřuje se na vlastní záporné povahové rysy namísto pozorování záporných vlastností dětí. Učitel je rádce a rovnocenný partner, který dítěti pomáhá na jeho cestě objevování a učení se, projevuje maximální vstřícnost, otevřenost a trpělivost k dítěti.

Senzitivní fáze - jsou zvláštní vnímavosti k získávání určitých schopností. Trvají jen určitou dobu a nenávratně se zakončí, ať jsou využity nebo ne. Lidé se nikdy jisté věci tak jednoduše nenaučí, jako v odpovídající citlivé fázi.

Polarizace pozornosti - je maximální koncentrace na určitou práci. Pokud je dítě takto zaujato, nemá být vyrušováno a má mu být poskytnut dostatek času, aby práci samo dokončilo.

Připravené prostředí - je to uspořádání třídy, pomůcek a materiálů pro samostatnou práci dítěte.

Ruka je nástroj ducha v praxi - nejdříve vše osahat, vyzkoušet, hledat souvislosti a tím rozvíjet logické myšlení.

Normalizace - návrat člověka k normálu. Znormalizované děti poznáme dle toho, že když učitel odejde za roh, dále pokračují ve své činnosti, jsou ponořeny plně do své práce, jsou odpovědny sami za sebe.

Jednoduše geniálním cvičením Marie Montessori pro rozvoj svalové koordinace chůze, držení těla a rovnováhy je takzvaná E L I P S A.
Elipsa je cvičení psychické a fyzické rovnováhy, klidu, ticha, harmonie a koncentrace pozornosti.

Práce s chybou - děti nejsou za chyby trestáni nebo záporně hodnoceni, ale mají jim být ukazatelem toho, co je ještě třeba procvičit či zopakovat. Chyba je chápána jako běžný, přirozený projev v procesu učení, jako užitečná součást řešení problémů a jako bohatý zdroj nových poznatků. Materiály a pomůcky jsou připraveny tak, aby si dítě samo mohlo zkontrolovat správnost řešení, najít a opravit chybu – vlastní chyby tak napomáhají v dalším učení. Učitel by neměl používat negativní hodnocení, ale například nabídnout dítěti znovu tentýž materiál, aby mělo možnost si samo všimnout svých chyb a opravit je.

Odměna - přimějeme někoho, aby dělal to, co by jinak neudělal. Snižuje se hodnota vykonané práce, potlačuje tvořivost, narušují vztahy (např. „když se naobědváš, dám ti bombón”, „když se budeš dobře učit, budu tě mít rád(-a)”…)

Práce s pochvalou - s pochvalou se zachází přiměřeně tak, aby se na ní dítě nestalo závislé. Dítě má cítit sebeuspokojení z práce, kterou dělá, nedělat práci pro uspokojení dospělého, pro pochvalu nebo známky.